Město ZNOJMO

Královské město Znojmo je kulturním, obchodním i historickým centrem jihozápadní Moravy a druhým největším městem Jihomoravského kraje. Unikátnost jeho polohy je dána blízkostí státní hranice, těsným sousedstvím s Národním parkem Podyjí i úrodností zdejších vinohradů.

O významnosti Znojma a jeho postavení v minulostí svědčí četné archeologické nálezy i dochované písemné prameny. Již v 9. století patřilo Znojmo (jeho nejstarší část Hradiště) k nejpevnějším hradiskům Velkomoravské říše na její západní hranici a také k prvním místům, kde se na Moravě uchytilo křesťanství (rotunda sv. Hippolyta). Po připojení Moravy k přemyslovským Čechám v letech 1019/1029 se ze Znojma stalo vedle Olomouce a Brna jedno ze tří hlavních správních center země a také sídlo jedné knížecí linie Přemyslovců.

Kolem roku 1100 se správní centrum přesunulo z Hradiště sv. Hippolyta na nový Znojemský hrad na protějším břehu Gránického údolí, kde byla vybudována reprezentativní románská rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny s výjimečnou obrazovou výzdobou. Ta mistrným a ojedinělým způsobem prezentuje ideově-politický program znojemských Přemyslovců a zdůrazňuje jejich nároky na vládu v Praze. Jediným znojemským knížetem, kterému se tohoto cíle podařilo dosáhnout, byl na sklonku 12. století Konrád Ota, jenž se také zasloužil o založení premonstrátského opatství u mostu přes Dyji v Louce pod Znojmem (dnes Loucký klášter).

Strategický význam Znojma v zahraniční politice moravského markraběte Vladislava Jindřicha a českého krále Přemysla Otakara I. byl hlavním důvodem k povýšení na královské město a k výstavbě mohutného kamenného opevnění (1222–1226). Jako největší vojenská pevnost na pomezí jižní Moravy a Dolních Rakous bylo Znojmo obdařeno mnoha výsadami a obchodními privilegii. Ekonomickou prosperitu městu zajistila důležitá obchodní stezka z Vídně do Jihlavy a Prahy a také příchod vyspělých rolníků, řemeslníků a obchodníků z německého Podunají, kteří se zde trvale usadili.

Husitskou érou nepokojů prošlo Znojmo jako věrná bašta krále Zikmunda Lucemburského relativně bez úhony. Husitům se město nepodařilo dobýt, vypálena byla však všechna předměstí a bohatý klášter v Louce. Časté požáry a války sice město v jeho počátcích dosti ničily, gotická vrstva je však ve městě stále více než patrná. Perlou znojemské pozdní gotiky je nepřehlédnutelná dominanta města a jedinečnou střešní konstrukcí a vyhlídkovým ochozem – Radniční věž.

Přesnější obrázek o podobě prosperujícího města na sklonku středověku a v počátcích novověku si můžeme udělat na základě husté sítě měšťanských domů z 15. až 16. století se spletitým systémem podzemních chodeb, útočištěm měšťanů v dobách ohrožení (dnes Znojemské podzemí). Tento dynamický vývoj drtivě zarazila třicetiletá válka (1618–1648) s četnými průchody císařských vojsk a švédským rabováním. Znojmu trvalo téměř sto let, než se z této pohromy zcela vzpamatovalo. Svou pozitivní úlohu zejména v rovině vzdělanostní a umělecké v tom sehrál příchod jezuitů a rekatolizace. Baroko pak ozdobilo tvář města po architektonické stránce, která je stále viditelná např. na dominikánském klášteře s kostelem sv. Kříže, mohutné – ikdyž nedokončené – přestavbě Louckého kláštera, na hradišťském proboštství a celé řadě dalších převážně církevních staveb či drobných plastik světců na znojemských náměstích a v ulicích.

Pruská invaze v roce 1742 naplno ukázala, že Znojmo již není schopno obstát jako pevnost. Hradby se staly nepotřebnými a již za napoleonských válek začala jejich částečná demolice. Velká bitva u Znojma mezi rakouským vojskem a armádou francouzského císaře Napoleona v létě 1809 naštěstí neměla na tvář města devastující vliv. V 19. století se město plně otevřelo do svého předpolí: byly zakládány velkorysé plochy veřejných parků a zahrad, vznikla říční plovárna, objevily se první malé továrny a cihelny. Hlavní rozmach znojemského průmyslu však přišel teprve v souvislosti s výstavbou železnice po roce 1870. Znojemská radnice si nechala od profesorů vídeňské techniky nakreslit nadčasový urbanistický plán, ve městě začaly jako houby po dešti růst nové školy, nemocnice, vodárna, elektrárna, hřbitov, kasárna a reprezentativní divadlo. Znojmo se tehdy stalo v celé Evropě pojmem pro výrobu znamenitých nakládaných okurek a pro pěstování vinné révy a ovoce.

V 1. polovině 20. století však vzedmutá vlna nacionalismu a militarismu ukončila éru pokroku. Dvě světové války, pád monarchie, tragický konec soužití českého a německého etnika ve městě a dlouhé dekády komunistické totality s ostnatým drátem tzv. železné opony za humny, učinily ze Znojma provinční město na okraji zájmu nové republiky. Dnes se Znojmo opět snaží navázat na pozitiva svého někdejšího vývoje. Jako bývalé okresní město je centrem širokého spádového regionu, sídlí zde správní úřady, nemocnice, soukromá vysoká škola, četné střední školy a učiliště i okresní soud.

Město Znojmo s udržovaným a vydlážděným historickým centrem je držitelem titulu „Historické město roku 2010“. Je také městem kultury: o pestrou kulturní a turistickou nabídku se stará Znojemská Beseda; celoročně je v provozu Městské divadlo a Jihomoravské muzeum s řadou poboček; každoročně se pořádá několik hudebních festivalů mezinárodní úrovně a nechybí ani Slavnosti okurek, divadelní festival či tradiční akce spojené s velikonočními a vánočními svátky. Zřejmě nejoblíbenější akcí města je zářijové Znojemské historické vinobraní, které patří k největším a nejstarším akcím svého druhu v republice.

Město Znojmo, nabízející také aktivní vyžití na řadě sportovišť, je ideální jako výchozí bod pro cykloturistiku nebo pěší výlety. Hustá síť značených tras a cyklotras i těsné sousedství s Národním prakem Podyjí jsou zárukou příjemné aktivní dovolené v krajině plné vinohradů a vyhlídek na romantické meandry řeky Dyje. Znojmo zastává centrální pozici i v nabídce ubytování, stravování a všech dalších služeb v regionu – nejen turistických…

Členem ZnojmoRegionu od orku 2017.