Areál čs. opevnění a železné opony v ŠATOVĚ

Šatovský vojenskohistorický areál je na území jižní Moravy, a tedy i na území turistické oblasti Znojemsko a Podyjí, největší připomínkou československého pohraničního opevnění budovaného v letech 1935–1938 na obranu před nacistickým Německem.

Je ve správě Technického muzea v Brně a jeho součástí je i pěchotní srub MJ-S3 s krycím jménem „Zahrada“, kde v sezóně probíhají pravidelné prohlídky s průvodcem. Jeho stavba byla zahájena v květnu 1938, ale do Mnichovské dohody se nestihla dokončit. Po válce bylo rozhodnuto o dostavbě srubu a armáda jej pak využívala až do roku 1999, kdy byl srub vyklizen. Od roku 2004 je ve správě Technického muzea v Brně, které srub zpřístupnilo pro veřejnost. Je uveden do podoby z 80. let a vybaven původní výzbrojí a výbavou, kterou zde armáda používala v letech 1960–1999, a to včetně dvou pevnostních kanónů vz. 44/59.

V šatovském Areálu čs. opevnění a železné opony dále můžete vidět řopík vz. 37, protitankové a protipěchotní překážky nebo devítimetrovou strážní věž a repliku signální stěny chránící pohraniční pásmo. Je zde také replika domku pro celní a pasovou kontrolu z roku 1938. V roce 2016 přibyly do venkovní expozice také závora Ippen, která sloužila v třicátých letech 20. století k zamezení postupu nepřítele po silnicích a cestách, a také replika hraničního orientačního sloupu, kterými se v období první republiky vyznačovaly státní hranice.

Při speciálních akcích bývá Areál oživován vojenskou posádkou a doprovodným programem v podání klubů vojenské historie. Mezi nejznámější akce tohoto druhu patří červnový Den pevnostních muzeí jižní Moravy, při kterém se veřejnosti otevírá a ožívá nejméně desítka vojenských objektů podél moravsko-rakouské hranice. Naprostá většina z nich je přitom právě na území Znojemska.

Počátek 20. století znamenal nejen pro Znojemsko a Podyjí důležitý milník vojenské historie. V souvislosti s rostoucími obavami z hitlerovského Německa bylo ve 30. letech 20. století přikročeno k budování souvislých linií těžkého a lehkého opevnění, od velkých pěchotních srubů po malé pevnosti, tzv. řopíky (jejich název je odvozen od zkratky ŘOP = Ředitelství opevňovacích prací, kterou byly označovány společně s konkrétním číslem daného typu a vzoru). Postupně budované úseky v letech 1935-1938 propojovaly jednotlivé uzávěry a překážkový systém v souvislé pásmo opevnění. Po vyhlášení mobilizace zaujala československá armáda obranné pozice, ale po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí připadla většina území i s opevněním Německu. Z tohoto důvodu nebylo opevnění ve své síle téměř nikdy reálně využito. Po 2. světové válce byly některé bunkry dostavěny a nově vyzbrojeny a armáda je využívala až do devadesátých let, tentokrát však jako součást tzn. železné opony na ostrahu před imperialistickým Západem... Dodnes se stavby zachovaly v různém stavu, některé byly restaurovány a proměnily se v muzea vojenské historie, která jsou pro nás dodnes fascinujícím dokladem důmyslné obrany bývalého Československa i strategického plánování a technické zručnosti našich předků.