Hranice se stala místem, kde končily lidské životy ještě jednou – za dob minulého totalitního režimu. Ostnaté dráty, rozorané pásy a nástražné systémy podél hranic, kudy by neproklouzla ani myš, jsou už naštěstí minulostí. Železná opona, která hermeticky uzavírala státní hranici s Rakouskem a Německem, se začala budovat už od roku 1948. Skutečně neprostupnou se pak stala v letech 1952 a 1953, jako reakce na neustálé útěky lidí přes hranici. Hraniční pásmo, které mělo šířku od 4 do 10 km, bylo pro normálního smrtelníka zcela uzavřené. Oficiálně chránilo socialismus před průnikem agentů imperialismu, ve skutečnosti mělo především zabránit útěkům lidí za svobodou. Linii zabezpečovaly roty pohraniční stráže rozeseté podél celé hranice.
K likvidaci těchto ženijně technických zátarasů bylo přistoupeno až v roce 1990. Posledním místem v České republice, kde vás může mrazit při pohledu na ostnaté dráty v původní podobě, je Památník železné opony v Čížově u Horního Břečkova. Zde, podél úzké pohraniční silnice, je zachována část linie drátěných zátarasů a oplocení, které v minulém režimu vedlo po celé délce státní hranice od Aše až po Bratislavu. Systém tří linií vysokých drátěných plotů ukončil éru převaděčů. Krajní drátěné ploty měly jen ztížit překonání hranice, ale prostřední z nich v sobě nesl v letech 1953–1965 smrtelné napětí 2 až 6 tisíc voltů. V Čížově je k vidění i dochovaná původní strážní věž zvaná "Špačkárna", odkud pohraniční stráž sledovala území.