Památník Prokopa Diviše ZNOJMO-PŘÍMĚTICE

Víte, že na Znojemsku byl vynalezen první bleskosvod nebo první elektrický hudební nástroj na světě? Pokud ne, život a dílo krotitele blesků a všestranného technicky i humanitně nadaného přímětického faráře Prokopa Diviše představuje nová expozice ve funkcionalistickém památníku v Příměticích na severním předměstí Znojma. Najdete ho hned u kostela sv. Markéty, na dohled zdejší fary, kde dlouhá léta působil a vynalézal. Už z názvu současné expozice, který zní „Prokop Diviš 1698-1765, kněz, fyzik, lékař a hudebník“, lze odhadnout, o jak výjimečnou dějinnou osobnost se jedná.

Autorem návrhu památníku byl významný brněnský architekt Bohuslav Fuchs. Repliku bleskosvodu zkonstruovali v učňovské škole brněnské Zbrojovky podle plánu, který z dobového popisu Divišovy "povětrnostní mašiny" zhotovil znalec života a díla Prokopa Diviše, dr. ing. Vladimír Sach. Busta Prokopa Diviše od prof. Vincence Makovského z roku 1936 byla v roce 1948 nahrazena litinovou kopií, restaurovanou roku 1998 Technickým muzeem v Brně. Reliéf v interiéru památníku, symbolizující spoutání blesku, zhotovil brněnský sochař František Hořava v roce 1941. Památník byl veřejnosti poprvé otevřen 28. června 1936. Reinstalaci památníku provedlo Jihomoravské muzeum ve Znojmě u příležitosti 300. výročí Divišova narození v roce 1998.

Památník je jedním z 6 objektů ve správě Jihomoravského muzea ve Znojmě. Návštěvnický provoz zde funguje vždy od května do října a po domluvě na telefonním čísle +420 736 465 085. Minimální počet návštěvníků na prohlídku je 5 osob.

Prokop Diviš (vlastním jménem Václav Divíšek) se narodil 26.března 1698 v Žamberku. V letech 1716 - 1719 studoval na jezuitské latinské škole ve Znojmě, zaopatřen proslulým premonstrátským klášterem v Louce u Znojma, kde složil řeholní slib a přijal řádové jméno Prokop. Jako premostrát studoval v klášterní škole filozofii a teologii, v roce 1726 zde dosáhl kněžského svěcení a v letech 1729 - 1735 na téže škole vyučoval filozofickým předmětům. Na základě úspěšné obhajoby doktorské dizertace vyhlásila roku 1733 univerzita v Salcburku Diviše doktorem teologie. V témže roce se stal podpřevorem louckého kláštera a od roku 1736 poprvé převzal správu farnosti v Příměticích u Znojma. Setrval zde do roku 1741, kdy jej dne 7. dubna loucký opat Antonín Nolbek jmenoval převorem kláštera. V době obsazení Znojma pruskými vojsky v jarních měsících roku 1742 vyplatil Prusům za internovaného opata vysoké výpalné a upadl za to u něj v nemilost. Patrně proto byl v červenci téhož roku opět poslán na faru v Příměticích. Zde působil do konce svého života (zemřel 21. prosince 1765) a zde také začalo období jeho badatelské práce. Správa farského hospodářství obrátila Divišovu pozornost nejprve k hydrotechnickým pracem. V letech 1742-1744 zde postavil několik vodovodů. Poté u něj do popředí vystoupil zájem o konstrukci hudebních nástrojů, spjatý s klášterní hudební kulturou. Vyvrcholil stavbou originálního skříňového nástroje s kovovými strunami, tzv. "denisdoru" (Denis (or - zlatý Diviš), bezpečně doloženého k roku 1753. Nástroj napodoboval zvuk různých hudebních nástrojů. Po roce 1748, pod vlivem tehdy módního zájmu, se rozvinuly Divišovy experimenty s elektřinou. Používal při nich třecí elektřinu a leydenské láhve vlastní výroby a byl schopen zdařile pracovat se základními elektrostatickými jevy. Měl rovněž příležitost demonstrovat je císařskému dvoru ve Vídni. Zpráva o smrti petrohradského profesora Georga Wilhelma Richmanna, kterého v roce 1753 při pokusu měřit intenzitu elektrického pole v atmosféře zabil blesk, přivedla Diviše k zájmu o atmosférickou elektřinu a k rozhodnutí postavit v Příměticích "povětrnostní mašinu". Jejím základem byl na 15 m (později 41,5 m) vysokém stožáru horizontálně položený železný kříž, jehož konce byly pravoúhle překžíženy kratšími železnými tyčemi. Na takto vzniklých 12 zakončeních bylo osazeno 12 kovových krabic s železnými pilinami, jimiž prostupovalo na 400 ostrých kovových hrotů. Celá konstrukce byla třemi řetězy vodivě spojena se zemí.

Pod vlivem dobových představ Diviš chápal funkci kovových krabic jako leydenské láhve, ve kterých se měla shromažďovat z atmosféry "odsátá" elektřina. Tím se mělo předejít bleskovým výbojům a vzniku bouří vůbec. Přestože funkce, kterou Diviš svému "povětrnostnímu stroji" připisoval, se zásadně odlišovala od principu bleskosvodu, objektivně jím svou konstrukcí byl. Vztyčil jej poprvé v červnu roku 1754 a poté, co byl v létě 1759 pokládán za příčinu velkého sucha, jej nechal loucký klášter odstranit. Druhou konstrukci umístil Diviš po roce 1761 na věž přímětického kostela. Další oblastí Divišova badatelského zájmu byl vliv elektřiny na živý organismus a s ním spojená elektroléčba, které se intenzívně věnoval od roku 1754. Při své výzkumné práci byl Diviš v úzkém kontaktu s představiteli soudobé vědy, profesorem matematiky a fyziky na vídeňské univerzitě Josephem Franzem, profesorem experimentální fyziky na pražské univerzitě Janem Antonínem Scrincim, Leonhardem Eulerem, profesorem lékařské fakulty pražské univerzity Janem Křtitelem Boháčem aj. Znal mj. i experimenty Benjamina Franklina. Svoje poznatky zobecnil v teoretickém pojednání Magia naturalis (Přírodní kouzelnictví), které vyšlo v německém překladu v roce 1765 v Tübingen a 1768 ve Frankfurtu n. M. a výrazně ovlivnilo okruh německých pietistických filozofů a evangelických teologů kolem Friedricha Christopha Oetingera.